Ohlédnutí za historií zamykací techniky v ČR

Zamykací technika v ČSFR před 17. listopadem 1989

Část I – dozické a tvarové klíče

V každém větším městě dneska existuje nějaká speciálka na zamykací techniku. Zákazníci do ní chodí s více či méně vyhraněnou představou. Záleží na tom, jak šikovný je obsluhující personál a také na náročnosti zákazníka. Většina prodejen se zamykací technikou je vedena odborně zdatnými specialisty. Ovšem ani vysoká odbornost někdy na uspokojení zákazníků nestačí. Ti často neví, co přesně žádat a pokud to ví, ne vždy to má prodejna skladem. Ovšem skladové zásoby prodejen jsou v dnešní době solidní a zájemce si většinou může ledacos odnést. Například moje prodejna má na skladě zhruba 50 trezorů, uzamykací vložky za několik set tisíc korun, zhruba 1O bezpečnostních dveří a několik tisíc různých druhů klíčů. Plus několik set zadlabacích  a vícebodových zámků do všech typů dveří, elektrické zámky a různé náhradní díly k zamykací dveřní technice. Samozřejmostí jsou stroje na řezání klíčů (cca 10 typů), programové vybavení na autoklíče a spousta dalších přípravků.  Ne vždy tomu ale tak v našem oboru bylo.

70. léta dvacátého století

Když jsem byl malý kluk (sedmdesátá léta), dominantním zamykacím prvkem byly především dozické zámky a lidé nosili po kapsách dozické klíče. Základní a později i střední škola kam jsem docházel, měla hlavní vchodové dveře vybavené dozickým zámkem. Školník měl neustále po ruce velký drátěný kruh a na něm několik desítek ocelových a litinových klíčů. Vložky FAB měla nainstalované slabá polovina výstavby, byť trend jejich nárůstu byl cítit i v zatuchlém socialistickém hospodářství. V některých objektech byly již tehdy instalovány vložkové zámky a sem tam dokonce systém generálního klíče. Ovšem byly to výjimky. Skutečný rozmach našeho řemesla přinesla až doba po listopadu 89.

Kasařské řemeslo v době normalizace

Padesátá, šedesátá, sedmdesátá ba i osmdesátá léta, byla podle mého soudu zlatou érou mistrů kasařského řemesla. Proč? Socialistický průmysl neměl konkurenci a logicky se nemusel namáhat vyrábět složitější výrobky. Například výroba trezorů proti První republice doslova zdegradovala. Dovoz kvalitnějších komponentů z NSR, Itálie, Rakouska apod. téměř neexistoval. Výroba vložek proti stavu na konci 40.let nijak nepokročila a tak se dá říci, že zamykací průmysl 30 let stagnoval. Šikovnému kasařovi tehdy stačilo nastudovat 5 až 10 typů zámků a kromě okresní banky dle mého soudu musel otevřít VŠE. Doslova! Stačilo si počkat, až udřený národ o víkendu vyjede trabantíčkama a škodovkama na chatičky a jelo to. Šikovný kasař dle mé zkušenosti mohl za víkend udělat klidně 20, 30 domů nebo bytů. Chatařům a navrátilcům pak v neděli večer zbyly jen oči pro pláč!

Nádobíčko

Udělal jsem pro vás pár fotek několika nástrojů, které skutečně budovaly socialismus. Daroval mi je jeden přítel – velmi starý pán a velký mistr, který už dávno pověsil zámečnické řemeslo na hřebík. V poklidu někde žije a možná se mu občas zdá o starých zlatých časech. Toho daru si moc vážím. Jednoho dne za mnou přišel na prodejnu a podal mi krabici se svým, vlastnoručně vyrobeným nářadím. Nic mi neřekl, ale já věděl, že už ty svoje věcičky nebude potřebovat. Jeho čas se prostě naplnil. Sem tam si na ty staré klíče a šperháčky sáhnu. Jen tak pro pocit je podržím v rukou… Zavřu oči a přemýšlím, kolik lidí je přede mnou drželo v rukou. Kdo a co s nimi kdysi zamykali. Nebudu už vás víc zdržovat a prohlédneme si raději pár fotek.

Mějte se krásně a  zjednodušte si život kvalitní zamykací technikou.

Pokud bude mít někdo ze čtenářů zájem, napíši ještě jeden blog o vložkách a trezorech v době normalizace. Jsem vybavený mnoha reálnými vzorky a mohutnou fotodokumentací.

Dvojice dózických klíčů ze sedmdesátých let

Dózické klíče – mix

Dózický klíč sedmdesátá léta

Dózický klíč ze šedesátých let

Ozdobný klíč k nábytku

Základní typ šperháku

Složitější šperhák na dózické zámky

Pevný šperhák na otevírání dózických zámků

Pevný šperhák na dózické zámky, svařený autogenem

Detail pracovní části šperháku