Narodil jsem v roce 1964 do technicky orientované rodiny. V šedesátých létech všemu, co bylo možné zařadit do kategorie moderní technika, vládly elektronky. Můj táta opravoval rádia a televize. Doma jsme měli neustále několik desítek porouchaných přijímačů a otec dlouho do noci měřil, pájel a opravoval. V předškolním věku jsem mnoho nocí probděl a díval se na něj, jak sedí za svým pracovním stolem a věnuje se technice. Děda byl taky elektrikář a tak moje počáteční směrování bylo dané. Stal jsem se elektrotechnikem. Navzdory veškerým problémům té doby, jsem utrpěl vysoce kvalitním vzděláním v oblasti elektrotechniky, technologie a strojírenství. Dodnes – i po mnoha letech co jsem opustil vzdělávací ústavy, solidně umím vyšší matematiku, fyziku, teorii elektromagnetického pole a teorii elektrických obvodů. Stále toho hodně vím o strojírenství a technologii. To je nesporná zásluha mých učitelů. Můžu na ní trvale stavět a dál se v technické linii rozvíjet.

Ve věku od 15 do 26 roků jsem stále studoval, ale to už byla technika jinde. Vládly polovodiče a prudce se vyvíjely procesory, paměti, mikroelektronika, a to jak digitální, tak i analogová. Naučil jsem se myslet technicky moderním způsobem a můj zájem byl upřený na vlastní podnikání, na jistou ekonomickou samostatnost a svobodu, kterou jsem s pádem socialismu cítil. Učarovaly mi moderní zabezpečovací prostředky, zejména alarmy, kamerová a sledovací technika a samozřejmě trezory. Když jsem na výstavě v Německu v roce 1994 uviděl kvalitní značkový trezor ve vyšší bezpečnostní třídě, byla to láska na první pohled. Stále mně to drží, už víc jak 20 let. Jsem vděčný za to, že jsem se v tomto oboru udržel a nemusel nic na své profesní orientaci měnit. Přes trezory jsem se dostal k ostatní zamykací technice – k vložkám, bezpečnostním dveřím a k systémové integraci v oblasti zabezpečovací techniky jako takové.

Zásadní rozvoj mé dosavadní profese ovšem nastal někdy kolem roku 1997. Tehdy mně téměř stoprocentně živily moderní elektronické bezpečnostní systémy a celosvětově nastupující vlna kamerové monitorovací a záznamové techniky. V naší republice vznikl Národní bezpečnostní úřad a naráz vypukla obrovská poptávka po certifikované mechanické zabezpečovací technice. Hlavně po mřížích, bezpečnostních dveřích a trezorech. V této době jsem kromě EZS a CCTV, začal dodávat jako doplněk mechanické bezpečnostní systémy. Plným právem upoutaly mou pozornost natolik, že jsem jim vyhradil ve své tehdejší firmě velký prostor a následně je profesně zařadil na první místo. Zejména kvůli jejich úžasným vlastnostem, jako je spolehlivost, trvanlivost a celková odolnost.

Svůj první klíčový systém jsem postavil v roce 1996 pro firmu, která vyráběla ultralehká letadla. Spoustu věcí z tohoto oboru jsem tehdy neuměl. Nevěděl jsem, jak pořádně vyplnit klíčový plán, nadefinovat technické parametry vložek a jak je správně postavit. V ČR v té době vůbec nebyly volně k dispozici díly na systémové vložky a tak jsem je koupil v Rakousku. Rakouští fachmani z oboru, byli vývojově o mnoho let před námi. Asi jsme na ně působili jako domorodci, kterým někdo za liánovými domy postavil dálnici. Co dodat? Dnes jsme je technicky dohnali, to je jisté, ale i tak jsou pro mě lidé v Rakousku a Německu vysoce inspirativní a hodní následování.

Ruku v ruce s tím, jak se vyvíjely obchodní aktivity se zamykací technikou, jsem cítil tlak na nabídku kvalitních servisních služeb. Výsledkem byl 24 hodinový servis, který poměrně poctivě zákazníkům nabízíme i mimo České Budějovice. Zákazníci si mohou objednat otevření dveří, trezorů, některých typů aut a dále všeho, co má zámek a k němu chybí klíče, nebo kód. A po otevření opravu, pokud je ze strany zákazníka o ní zájem.

Dnes provozuji třináctým rokem stálou prodejnu se zamykací technikou v Českých Budějovicích. Po mnoha letech práce v oboru přemýšlím nad tím, jak svoje zkušenosti efektivně předat veřejnosti. Je v tom samozřejmě určitý komerční zájem, ale zdaleka není jedinou motivací pro založení těchto stránek. Rád se setkávám a komunikuji se zákazníky a dobře udělaná internetová prezentace, je určitě dobrým krokem v tomto směru. Pevně věřím, že se zde a později i osobně, budeme stále častěji potkávat.

František Študlar